Nemusíš! / Dagmar Digma Čechová

Můžeš znovu naleštit konferenční stolek, aby si na něj manželovi kamarádi mohli odložit pivo a nohy. Můžeš vychovávat děti v podstatě sama, ignorovat svou vnitřní lvici toužící po řádném soustu vášně, smířit se s tím, že nic nového už nepřijde, a snažit se to nějak doklepat.
Stejně tak můžeš studovat školu jenom proto, že si to přejí rodiče, i když tvůj vlastní sen mizí v dáli. Snažit se přežít ve světě, kde si na tebe dělají majetnické nároky nejen ti s „diagnózou chlap“, ale překvapivě i někteří další.
Katka a Marie, dvě na první pohled naprosto rozdílné ženy, o tom vědí své. A dost možná obě nakonec dojdou ke stejnému názoru. Nemusíš! Ty dvě snad nemohou být rozdílnější, a přesto je něco spojuje. Kateřina ví, že by po dvaceti letech manželství měla ten plíživý pocit prázdnoty už kvůli dětem ignorovat a nějak tu druhou půlku života doklepat. Nemůže přece riskovat vše kvůli zapovězeným touhám a potřebě cítit, že skutečně žije. Marie rozhodně hodlá dokončit studia a splatit morální dluh rodičům. Přestože ví, že tak ztratí víc než jen pár let svého mládí. Obě ženy bojují se zakořeněným pocitem zodpovědnosti za ostatní i očekáváním okolí. Je sobecké chtít naslouchat vlastnímu srdci? Co když samy sebe můžou najít jen mimo zajeté koleje?